Starší Ital vešel do kostela v Rimini, poklekl u zpovědnice a začal:
„Otče, za druhé světové války u mě zaklepala krásná mladá židovská žena a prosila, abych ji schoval před fašisty. Tak jsem ji ubytoval v podkroví.“
Kněz uznale kývl: „To je hrdinský čin, z toho se přece nemusíte zpovídat.“
„Jenže otče, ona se mi začala odvděčovat sexem. Bylo to několikrát týdně a o nedělích i dvakrát.“
Kněz odpoví: „Byli jste mladí, v hrozné situaci… lidská slabost je pochopitelná. Pokud toho upřímně litujete, je vám odpuštěno.“
„Děkuji, otče. Ale mám ještě jednu otázku…“
„Ano?“ ptá se kněz.
„Mám jí už konečně říct, že válka skončila?“
Kněz se na chvíli zamyslí, pokrčí rameny a povídá: „Heleďte, pokud je pořád k světu, vaří, pere a uklízí… já bych mlčel.“
