Nerušit soustředit

Umírá tchyně, leží na smrtelné posteli, dívá se oknem ven a povídá: „Podívej, Toníku, jak je venku krásně. To sluníčko, ty úžasné mraky, to se ani člověku nechce umřít.“

Zeť jen přiskočí k oknu, zatáhne závěsy a povídá: „Maminko, nenechte se rozptylovat a soustředit, soustředit!“